Jaro voní karamelem

Našel jsem v trávě sedmikrásku,

rostla u lesa blízko modřínu,

vyznal jsem ji ze srdce lásku,

políbil tu vonící květinu.

.

.

Našel jsem v trávě sedmikrásku,

jen koukala se plaše vstřícně,

nehybně, nevydala ani hlásku,

klopila zrak k zemi nevěřícně.  

Pak utrhl jsem ji s citem

a vsunul do kapsy u džínů,

nesl ji něžně šerosvitem,

celou svou duše krajinou.

Doma na polštáři ustlal jsem ji,

aby blízko mi byla i ve spánku,

je mou tichou něhou s nadějemi,

i průsvitnou vílou ze zámku.

Zpívám jí před spaním o nás dvou,

o lásce mé a o zítřcích na nebesích,

o mlze ranní co pluje nad vodou,

o zpěvných ptácích co žijí v lesích.

Nosím ji na prostě všude s sebou,

je mou sladkou vílou z karamelu,

a hřeje mě u srdce když ruce zebou,

šeptá mi slůvka jako tělo k tělu.

Dívko náhle zjevená tichým "chatem"

Světlo přiválo mi tě se slunovratem

po větru v myšlenkách ke mně pluj,

dej mi svou lásku a budu jen tvůj.

                                                                                   10. května 2004